Povídej mi o lásce

Kniha 'Povídej mi o lásce' mě oslovuje natolik, že se zde musím podělit ještě o pár krásných myšlenek, skrytých v jejích úryvcích...

„Příteli,“ jak se mám připravit na lásku k 'jedné' dívce?“
„Jak jsem ti již řekl, miluj nejprve své bratry, a pak - miluj 'ji', už tím na 'ni' budeš myslet.“
„Jak ji ale mohu milovat, vždyť ji ještě neznám?“
„Matka nezná své dítě, ale již ho nosí pod srdcem.“ A pokračoval: „Co platí pro dítě, platí i pro tvou lásku. I 'ona' se připravuje, jak doufám, a váš dnešek je již vaším zítřejším životem. Myslíš si, že se zamiluješ v okamžiku, kdy řekneš: 'miluji tě'? Tvoje láska k ní se rodí každým dnem a každým dnem roste. Žij pro ni, ale tím, to ti znovu opakuji, že budeš žít pro druhé.“

                  ...

„Věřím, že láska je příliž krásná květina,

než aby byla pošlapána,

když se ji pokoušíme vyrvat jen pro své potěšení.“

…

„Příteli,“ řekl jsem mu jednou, „když jsme my mladí zamilovaní, je opravdu rozumné zavazovat se... na celý život?“
„Ano,“ pravil, „...pokud jste 'rozumní'.“
„A když nejsme rozumní?“
Odvětil:

„Když si řeknete:

'Vyzkoušejme soulad našich těl,
ověřme si, zda jsou způsobilá k rozkoši,'
zapomínáte tak, že z nich děláte jen nástroje
příležitostných rozkoší bez lásky.

Když každý na své straně zanecháte
zeď nedostavěnou a řeknete si:
položme nyní střechu na náš dům.

To není moc rozumné."

Quoist, M. (2010): Povídej mi o lásce. Portál. Praha. 106-108, 122